Islandský kůň

Historický původ plemene

Islandský kůň pochází z východního Skandinávska, přičemž na Island byl dovezen vikingskými osadníky v 9. - 10. století.

V průběhu staletí se vyvinul přizpůsoben drsným islandským podmínkám, s důrazem na odolnost, vytrvalost a zdraví.

Plemeno se vyznačuje uzavřeným genofondem, protože žádné nové koně nesmějí být dováženy na Island.

Vzhled a tělesná stavba

Islandský kůň je kompaktní, robustní a dobře svalnatý, uzpůsobený drsnému prostředí.

Základní charakteristiky:

Výška v kohoutku: 132 – 142 cm

Hmotnost: 380 – 450 kg

Tělesná stavba: krátká, silná záda, pevná kostra, hluboký hrudník

Hlavu: jemnou s velkýma očima a malýma ušima

Srst: hustá, odolná vůči zimě, barvy různé – zrzavá, kaštanová, šedá, černá

Speciální znaky:

hustá srst a hříva, která chrání před větrem a chladem

široká kopyta vhodná na kamenitý a ledový terén

krátké, silné nohy9

Povaha a temperament

Islandský kůň je vyrovnaný, inteligentní a učenlivý.

Typické vlastnosti:

přátelský a oddaný jezdci

spolehlivý a vytrvalý

učenlivý, vhodný pro začátečníky i zkušené jezdce

samostatný a odolný vůči stresu

Výhody povahy:

ideální pro turistiku i hobby ježdění

přizpůsobivý různým podmínkám

schopen pracovat samostatně

Nevýhody povahy:

někdy tvrdohlavý

potřebuje důsledný a trpělivý trénink

při nezvyknutí si na nového jezdce může být rezervován

Život a nároky

Islandský kůň je extrémně odolný, nenáročný na ustájení a krmivo, což je výsledkem jeho vývoje v drsných horských podmínkách.

Ustájení:

může být ustájen v boxu i ve volném výběhu

výhodná je kombinace pastviny a denního volného pohybu

vhodné jsou stáje chráněné před větrem a chladem

Pohyb:

pravidelný pohyb je nezbytný

ideální je ježdění v terénu, turistika a volná chůze

Společenské potřeby:

velmi společenský, prosperuje ve skupině jiných koní

Výživa

Islandský kůň má úsporný metabolismus, nepotřebuje mnoho krmiva.

Hlavní strava: seno, pastvina, minerály a sůl

Může dostat malé množství jádra při zvýšené zátěži

Zdravotní stav a časté nemoci

Islandský kůň je velmi zdravé plemeno, díky izolaci na Islandu a pečlivému chovu.

Běžné zdravotní aspekty:

přirozená odolnost vůči chorobám

problémy mohou nastat při zanedbané péči o kopyta

vzácné: metabolické problémy, laminitis

Druhy a linie plemene

Islandský kůň je jednolité plemeno, ale rozlišuje se podle výkonu a povahy:

Turistická linie: klidnější, vhodný pro rekreační jezdce

Sportovní linie: výkonný, vhodný pro töltové a vytrvalostní soutěže

Využití Islandského koně

turistika a trekking

hobby ježdění

sportovní disciplíny (tölt, pace)

spřežení a jezdecká terapie

Výhody plemene

odolný vůči nepřízni počasí

nenáročný na stravu a ustájení

spolehlivý, inteligentní a učenlivý

výjimečný tölt – pohodlný pro jezdce

vhodný pro všechny věkové kategorie jezdců

Nevýhody plemene

někdy tvrdohlavý, vyžaduje důsledný výcvik

menší velikost – ne vhodný pro těžké jezdce

sportovně méně vhodný pro disciplíny vyžadující vysokou rychlost

Jak si vybrat Islandského koně

Účel využití: rekreační ježdění, trekking, sport, terapie

Věk a kondice: mladý pro trénink, dospělý pro spolehlivou povahu

Povaha: přátelská, učenlivá, vhodná pro jezdce

Zdravotní kontrola: kopyta, páteř, celkový stav

Zkouška pohybu: vhodný tölt, pohyb po nerovném terénu

Pro koho je Islandský kůň vhodný

✔ rekreační jezdci a rodiny
✔ začínající i pokročilí jezdci
✔ turistika a trekking v náročném terénu
✔ jezdecká terapie

❌ osoby preferující vysoké sportovní disciplíny typu drezúra nebo parkur

Islandský kůň je inteligentní, odolný a všestranný společník, ideální pro hobby ježdění, turistiku i sportovní účely. Díky své nenáročnosti a stabilní povahy je ideálním koněm pro jezdce všech věkových kategorií, kteří hledají spolehlivého partnera do přírody i pro volný čas.